TEMNÝ ÚSVIT (Werner Herzog, 2006)

Ve srovnání se ZLÝM PORUČÍKEM mi toto zajatecké drama s prvky akčního filmu přišlo jako efektivnější, i když méně osobitý pokus o žánrový film. Herzog přijímá přímočarost komerčního filmu (silný příběh, silného jedince, lineární vyprávění, potlačení historického kontextu) i zažité ideologické konotace (hrdinu na správné straně konfliktu), ale tak zcela se s nimi neztotožňuje. Tvůrce částečně zůstává etnografem nebo biologem, který spíše pozoruje: drama působí více zprostředkovaně než prožitě. Scény bezprostředně po hrdinově zajetí jsou snímány „rybím okem“, kamera postavy spíše obchází; je zvědavá, ale ne angažovaná. Hrdina má potlačené osobnostní rysy – naplňuje ho především vůle přežít –, zatímco vedlejší postavy, kromě dvou hrdinovi nejbližších (přítel, zrádce), nemají žádné. Herzog inscenuje příběh záchrany v jeho kostře, ze vztahů a kontextů do něj vstupuje jen nutné minimum.

I zde si Herzog všímá místní flory a fauny - kam počítám i k zajatcům nepřátelské domorodce -, byť tak činí méně výrazně než ve ZLÉM PORUČÍKOVI. Tlumeně patriotické vyznění filmu sice ze skutečného příběhu vypustí mučení zajatců, protože je tvůrce nechtěl glorifikovat, na druhé straně upírá hlas Laosanům. Věznitelé a domorodci patří k přírodě, zatímco snadným "lidským" cílem se stane obligátní padouch CIA… Opět se nabízí otázka, kde hledat smysl Herzogova exploatačního nasazení. Akce a napětí nejsou ani zde jeho cílem, střílí se pouze v jedné scéně. Hudba, která po většinu filmu mlčí, se rozburácí až ve finále, kdy triumfalismus inspirativního dramatu - příběhu ze života s dobrým koncem - nepůsobí svou přepjatostí úplně věrohodně. Herzog i tentokrát navenek přehrává dané schéma (konečný triumf dobra) a zevnitř ho vykrádá vlastní agendou a evropským odstupem. Umělcova hereze, komerční subverze. [viděno na DVD z půjčovny Radost]