31. prosince 2015

PASOLINI (Abel Ferrara, 2014)

PASOLINI není typický festivalový film. Ferrara se s úpadkem videového trhu sice postupně přiklání k evropským finančním zdrojům, což s sebou nese i posun ve výběru látek směrem k dramatu, ale i zde nalezneme to, co tématicky určovalo Ferrarovy filmy před dvaceti a více lety: sex a násilí. Film začíná po dokončení Pasoliniho posledního filmu SALÓ a vedle hrdinova obrazu „veřejného nepřítele“ – politického a uměleckého radikála – reflektuje i jeho soukromý život. V něm Pasolini vystupuje jako mírný a velkorysý člověk; obrazy s ním, když ho obklopuje rodina a přátelé, působí natolik poklidně a nedramaticky, že si divák může připadat jako nezvaný host. Ferrara nechá ve filmu prostupovat Pasoliniho soukromý a veřejný život (politicky vyhraněný rozhovor vedený s novinářem v hrdinově bytě, myšlenka budoucího filmu představená přátelům u večeře). Domov představuje pro citlivého Pasoliniho útočiště pro jeho zdrcující útoky proti společnosti.

Klíčovým momentem je samozřejmě sexualita, v Pasoliniho případě zuřivě vášnivá. Ferrara zde nevnímá mužskou sexualitu (sebe)kriticky jako ničivý slepý pud, jak tomu bylo v jeho starších filmech; vnímá ji s ohledem na rozpor mezi Pasoliniho niternou utopickou představou osvobození (inscenovaná sexuální orgie z hrdinova neuskutečněného filmu) a skutečností, jež má podobu nočních výjezdů mezi pouliční prostituty. Tyto obrazy i výběrem hudby připomínají americké filmy ze „špinavých ulic“ 70. let a potvrzují celkový dojem, že Ferrara je ve svém holdu daleko zručnější a fotogeničtější, než byl sám Pasolini. Tvůrcův styl i výběr hudby (lidová hudba, opera) je eklektický v dobrém slova smyslu, protože je prožitý. Klidné detaily večeře, při níž hrdina otcovsky „dohlíží“ na mladého prostituta, kterého si pozval, kontrastují s násilnou změtí záběrů před jeho smrtí; celá sekvence k ní směřuje, aniž by to Ferrara předem signalizoval. Jeho „pašijová hra“ inscenuje posloupnost přítomných okamžiků, jež předcházejí Pasoliniho smrti, a zároveň ztvárňuje duchovní kvas přesahující jeho tělesnost. Pasoliniho peklo a nebe. [viděno v kině v rámci Be2Can]