VŠE O MÉ MATCE (Pedro Almodóvar, 1999)

Almodóvar odkazuje názvem svého prestižního melodramatu na klasický prestižní film s Bette Davisovou; o tu mu jde především, oba filmy mají jen málo společného (hrdinka jako převrácení postavy Evy). Davisová patří do panteonu hereček (společně s Rowlandsovou nebo Schneiderovou), který „ženský“ tvůrce uctívá jako jakýsi transsexuálně-identifikační totem. Film sice má dramatický konflikt – souboj mezi ženským a mužským prvkem –, ten ovšem zobecňuje a zasazuje do minulosti. Ženy se vyrovnávají s tím, co napachál muž, který přes změnu pohlaví vystupuje v jejich světě jako predátor; vzhledem k jeho fyzické nepřítomnosti a nemoci AIDS není ale jeho hrozba aktuální. Filmem předestřená metafora mužského „viru“ je překonána společenstvím žen. Pokud poněkud prchavý dojem z filmu VŠE O EVĚ připisuji jeho akademickému stylu a formě vyprávění, v Almodóvarově případě vidím důvod v jednoduchosti, s níž se ženské osazenstvo stává svépomocným. Důležitější než dramatická struktura je pro tvůrce čistota ženského afektu.

Jak říká více feminní z dvojice transsexuálů: celý život jsem dávala potěšení. Čistota úmyslu, který neubližuje a plní sny – právo na určení svého pohlaví –, stojí v protikladu k dobyvačnému, ničivému mužskému instinktu. Film nemá kladnou, potažmo důležitou mužskou postavu: syn je znakem hrdinčina mateřství, jeho brzká smrt pouze spustí melodramatickou zápletku. Sám film není ve skutečnosti příběhem matky, jeho název především odkazuje na onen starý film. Tvůrce skládá hold všem ženám: těm, které hrají, těm, které se rozhodly pro osud matky, mužům, kteří se rozhodli pro osud ženy (viz věnování tvůrce před závěrečnými titulky). Ženy se obejdou bez mužů: herečka žije se ženou, obě matky byly oplodněny týmž mužem, než se stal ženou (ne tak docela)... Film oslavuje ženskou velkorysost zbavenou mužské nákazy. Je to program upřímný, neškodný, omezený. Kinematografie plní sny. [viděno na kanálech ČT]