18. října 2015

NIC PROTI NIČEMU (Petr Marek, 2011)

Co se struktury zápletky týče, slibuje zřejmě nejdiváčtější z Markových filmů situační komedii. Zápletka vychází ze spekulace: mladá manželská dvojice se v utajení vydá na uzavřené setkání lidí, nyní už dospělých sirotků vychovaných adoptivními rodiči, aby získali poznatky o adoptivní výchově, kterou plánují. Toto východisko tvůrce rozvíjí účelovými komplikacemi typickými pro daný subžánr: účastníci se znají pouze z chatovací skupiny (vidí se poprvé) a mužská polovina páru si v časovém tlaku vybere z možných přezdívek členů skupiny přezdívku toho, který se při chatech profiloval jako pedofil, aby ostatní patřičně provokoval; jeho „psí hlavu“ si nebohý hrdina nasadí. Druhé východisko zápletky, jež slibuje další situační konsekvence, se týká páru, který setkání pořádá: partnerka zjistí, že mezi účastníky je i její bývalý přítel, který ji po rozchodu obtěžoval; vedle něj se setkání účastní i její někdejší nápadník, který po ní nepřestal toužit.

Dochází k umělému hromadění konfliktních ploch, k nedorozuměním, zaměnám postav, trapným situacím. Dočkáme se i variace na situaci s mužem schovaným ve skříni v cizím pokoji; Marek ji příznačně „zkazí“ tím, že muž je hned odhalen a situace nemá žádné následky (muž vyjde z pokoje a mluví mobilem se svou matkou). Tvůrce v podvratném pokusu o divácký film buduje odlehčené napětí s pomocí umělých schémat, ale nesnímá je v komfortních celkových záběrech, nýbrž v nervím stylu psychothrilleru. Angažovaná kamera je blíže postavám, švenkuje mezi nimi, opticky si je přibližuje v prostoru. V okamžiku, kdy napětí slibuje přerůst v otevřený konflikt, se nahromaděná negativní energie sice přemění ve frenetickou akci – hromadnou honičku –, ta ale dějovou konstrukci dokonale rozloží. Tvůrce opustí společnost, potažmo společenská témata adopcí a pedofilie, a přesune pozornost ke dvojici osamělých mladých mužů, zaměňovaných „dvojníků“, kteří doposud plnili roli pěšáků v situační hře. Situace se otevřela, žánrová struktura je rozbita. Osvobození postav z jejich úzkých rolí představuje zajímavý, byť poněkud neurčitý efekt. [viděno na kanále CS film]