21. července 2015

PROPUSTKA (Bertrand Tavernier, 2002)

Film nedává morální rozhřešení ve věci těch, kteří v okupované zemi pracovali ve filmovém průmyslu. Zobrazuje zkušenost jedince s okupací, nechává ji hromadit v čase. Ve dvojnásobné stopáži představuje dvě skutečné osobnosti, které dilema filmaře té doby prožívaly: ne ve vyhroceně dramatické poloze (nespolupracovat, nebo kolaborovat), ale v řadě dílčích "dobrodružství", jež válečnou zkušenost filtrují skrze události na hraně všedního (rodina, práce u filmu, nevěstinec) a nevšedního (bombardování, napětí, špiónská zápletka). Násilí a Němci se projevují zprostředkovaně, například v podobě kádrů dosazených do filmového studia. Oba hrdinové se k válce (odboji, židovské perzekuci) vztahují hlavně niterně, nikoliv skrze hrdinská vyprávění. Jedna ze strategických fines filmu spočívá v tom, že se oba sice znají, ale pouze se potkávají; jako se potkávají a míjejí dvě jim blízké ženy. Dané dvojice o sobě vědí, nejsou si lhostejné, ale nenavážou spolu dialog.

Zprostředkovanost zkušenosti války spočívá i v prostoru, který tvůrce věnuje zákulisí tehdejších únikových produkcí (Tourneurova ĎÁBLOVA RUKA, Clouzotův HAVRAN). Působí bezpečně do doby, než se v záběru z dobového filmu objeví postava statisty, která ve skutečném životě zahynula. Retrofilm - statista má ve filmu svého představitele - vystřídá syrový fakt (skutečný člověk). Před válkou chrání diváka i styl filmu, jehož velmi uvolněná kamera klouže a létá po scéně (švenk o 180 stupňů). Pohyby kamery přesahují nejen pohyby postav, ale i jejich vnitřní stavy; film se zdá být důležitější než válka… Tavernier notně využívá rekvizitu kola jednoho z hrdinů: při jeho špiónské eskapádě, cestě do Anglie, jej provází pumpička; výborná je sekvence, v níž hrdina jede dnem a nocí na venkov za svou rodinou. Dalekou cestu zhutní tvůrce v epické montáži o mnoha střizích; i z jízdy na kole se stane hmatatelná zkušenost, skrze níž se projevuje válka. Kolo provází hrdinu i tehdy, kdy se náhle ukáže proměna jeho vědomí ve vztahu k okupačnímu režimu - výsledek bezmála tří hodin filmového času. [viděno na kanálech ČT]