NENÍ ŽIVOT KRÁSNÝ (D.W.Griffith, 1924)

Film, který nepatří mezi Griffithova oficiální mistrovská díla, těží z konkrétnosti zápletky. Název sice odkazuje na obecnou otázku, ale nejedná se ani o symbolické drama, ani o šablonovou tragédii, která se může odehrát kdykoliv a kdekoliv. Film se odehrává v Německu během hospodářské deprese po první světové válce a v jeho názvu zaznívá hořká skepse. Griffith užívá svou typickou paralelní montáž ve službách naturalismu, ale ne sadisticky. Předmětem nikterak utažené montáže je metafyzická "honička", v níž se rozhoduje o tom, zda pár nevinných hrdinů bude chycen davem mužů, kteří jej můžou zaměnit za šmelináře. Griffith zlý osud předem a opakovaně avizuje, signály v podobě paralelně číhajících zlých lidí věští neštěstí přes polovinu filmu. I ona bezprostřední paralelní montáž - cesta páru lesem, v něm číhající dav - je protahována natolik, až se zdá, že zlý osud byl jen chimérou, jíž hrdinové uniknou zásahem prozřetelnosti. Prozřetelnost u Griffitha představuje příroda: rozhoduje to, zda v klíčové chvíli hrdiny odhalí měsíční svit, nebo zda měsíc zakryjí mraky.

Lidské štěstí je podle Griffitha velmi prchavá kvalita. Tvůrce je nemilosrdný, protože nahlíží dějiny pohledem obětí, které je neurčují, a přitom zůstává humanistou. Zlo je všudypřítomné, protože k lidem bytostně patří, ale není abstraktní, působí ho dnes zprofanované "objektivní okolnosti" (válka, bída). O osudu člověka nerozhoduje prozřetelnost, ale často pouhá náhoda... Vznikl nesmírně živý, dynamický film, na kterém můžeme obdivovat i Griffithovo plastické záběrování: pohotové, rytmické střídání záběrů různé velikosti. Vynikající ukázkou je strhující - rovněž potenciálně dryáčnická - scéna, v níž hrdinka stojí ve frontě na maso a bezmocně sleduje, jak hyperinflace zvyšuje cenu masa tak, že si ho nakonec nemůže dovolit. Detaily na samotnou hrdinku se prolínají s polocelkem (řezníkem u tabule s cenami) a celkem (frontou před masnou jako společenským faktem). Obecné má konkrétní důsledky. [viděno v kině Ponrepo]