4. dubna 2015

SALVATORE GIULIANO (Francesco Rosi, 1961)

Rosiho raný film byl převratný na omezeném poli politického filmu. Nepochybně ovlivnil filmy jako BITVA O ALŽÍR, jakkoliv se oba výrazově liší: Pontecorvův film působí jako formálně výbušná reportáž z minulé přítomnosti, Rosiho film jako poměrně suchý historický výklad. Metoda spočívá v kritické analýze dané společensko-politické situace - historických kořenů, objektivních příčin -, upřednostňuje pochopení před ztotožněním. Film nemá hrdinu, dialogy zcela pomíjí soukromé životy postav, zprostředkovávají fakta a kontext. Film sice v zásadě směřuje dopředu, k aktuálním souvislostem Giulianiho vraždy - propojení zločinu a politiky, ustaveném po druhé světové válce, ovšem s kořeny už ve sjednocené Itálii -, ale pohybuje se volně v kontinuu od války do 50. let, většinou bez konkrétního datování a v jednotlivých motivech proti časové posloupnosti.  

Titulní postava je od začátku mrtvá; během četných flashbacků ji Rosi zobrazuje zdálky a zahalenou, jako člověka minulosti. Před mýtem jednotlivce dává tvůrce přednost objektivním historickým procesům: Giulianův příběh je důležitý v kontextu existence ozbrojeného křídla hnutí za odtržení Sicílie od Itálie po konci druhé světové války, které se s postupující beznadějností svého úsilí odklonilo od politiky ke kriminální činnosti. Giulianiho smrt souvisí s měnící se dobou; někdejší nepolapitelný "revolucionář" se stal nepohodlným nejen pro stát, ale i pro Mafii. Pro Rosiho nemá historie povahu spiknutí reakčních sil, ale objektivních důsledků bídy, nevědomosti, ekonomiky latifundií a bezzemků. Masakr komunistické demonstrace Giulianovou jednotkou nepojímá Rosi jako obžalobu incidentu, ale jako začátek jeho konce. V klíčové dlouhé sekvenci soudního procesu s pozůstalými pachateli sledujeme - už v přítomném čase, ve splynutí herců a neherců - měnící se poměry, rozklad jednoty Giulianovy skupiny a odkazu... Film je rekonstrukcí pravdy, jakkoliv je historická pravda stále jen výkladem dějin, jejich zúžením na materiální podstatu. Sama pravda ovšem nutně neospravedlňuje proces její rekonstrukce - film. [viděno v kině Ponrepo]