Aldrichův film navazuje
na jeho starší snímek VERA CRUZ. V roli „agenta chaosu“ se vystřídali velcí
hollywoodští herci s impozantní čelistí (Lancaster, Douglas), ve ztvárnění
řádné postavy došlo ke generační výměně sošných slušňáků (Cooper, Hudson). Aldrich
ještě operuje pod pláštíkem romantického filmu; pnutí proti řádu a spořádanosti
sublimuje v melancholii západu slunce. Na Hudsonově postavě není explicitně, ani
implicitně nic v nepořádku, jeho usilování o řád má „neprůstřelný“ motiv –
trest za zabití příbuzného –; časem se ale jeho motivace dostane pro svou samozřejmost na vedlejší kolej. Z hrdiny, který nemění postoj, nestojí před skutečnou
volbou, jen plní svůj úkol, se stane vedlejší postava. Má prosté
potřeby (řádné manželství) a omezený dramatický rejstřík; Hudsonova postava stále
více připomíná neosobní osud.
Proti prozaikovi
stojí Douglasův básník. Nosí černou barvu, je nevyrovnaný. Jako agent chaosu
působí lehce papírově; v péči scénáristy Donalda Trumba se aldrichovskému tématu dostává velkoplošně dramatického zpracování, film působí více symbolicky než fyzicky. Na násilí se převážně odkazuje, hraje se o odplatu a vykoupení. Běsi Douglasovy postavy působí zprostředkovaně, například ve výjevu, kdy v hněvu
málem zardousí psa. Jeho největší přestupek se odehraje ve sféře romantického
filmu: v lásce k dívce, která by mohla být jeho dcerou. Zatímco Hudsonova
postava pro něj představuje omezení v pohybu, poukazuje dívka na niternou překážku
bouřliváka: prokletí pudu, které mu znemožňuje dosáhnout štěstí… Aldrich
natočil film v bravurním, klasicky přehledném stylu, jen s lehkými dotyky
expresivnosti (neotřelé použití transfokátoru pro zarámování jeviště tragédie).
Prvky nestability v jinak racionálně vystavěném dramatu představuje sklon
snímat dvojice postav v nerovnováze – nadhledech a podhledech –, v níž se vertikální
převaha jednotlivých aktérů dynamicky mění. Jak oba soci, tak muži a ženy obtížně hledají společnou rovinu. [viděno na kanálech ČT]
