Jak je vidět z raného filmu tvůrce, Kitano časem sice
vytříbil svůj rukopis, který se opírá mimo jiné o lakonickou montáž, ale základ
je patrný už zde: typické drobné střihy v čase, které přeskakují násilí a jako
pointu (fór) ukazují jeho výsledek, resp. použití flash forwardu,
prostřihu na budoucí děj. Ten kromě poetického efektu podtrhuje fatalistický
pohled na Takeshiho impulzivní zabijáky. Jako paralela z pozdější tvorby se
nabízí film TAKESHIS´, surreálná smršť nesmyslu a násilí, která s filmem
ŘÍJEN, 3:4 souzní stylisticky (flash forwardy) i tématicky. Právě pro onen
"bod zlomu" – jak zní přímočarý mezinárodní název filmu –, v němž
outsider, žijící ve světě malého násilí (ponižování, převahy silnějších), je
zasvěcen do světa velkého násilí (jakuzy), jež mu "umožní" na tenké
linii skutečnosti a fantazie odčinit na něm páchaná příkoří. Násilí na jiných
však ve výsledku končí násilím na sobě a důležitým převodním můstkem mezi oběma
světy bývá Kitano-herec.
Ten se v tomto filmu objevuje
ještě ve vedlejší roli gangstera z "velkého světa", ta ale v syrové
podobě už obsahuje Takeshiho ustálenou filmovou personu „hodného zlého strýčka“
– jak ji známe i z filmu KIKUDŽIRO, který pojímá projevy násilnického
světa jako pointy situační komedie relativně nevinně. Film TAKESHIS´ je reflexí
toho, kterak se Kitano-civil nechal postupem času pozřít svým filmovým
dvojníkem divácky vděčného hrubiána. ŘÍJEN, 3:4 můžeme ještě vnimat jako obraz
nemocného světa, humor Kitanovy postavy (mizogynní terorizování milenky) mezi
buranskou nekorektností a komickým koloritem teprve syrově balancuje. V TAKESHIS´
už má násilí podobu vyloženě frustrující, zacyklené noční můry, prostupující
Kitanem až do sklepa podvědomí (scéna "vlastní smrti" z druhé světové
války, kolektivní noční můra Japonce). Dle Kitanových posledních filmů to
vypadá, že dobrého strýčka reflexe z přelomu tisíciletí pozřel zlý strýček
„bravurní“ popkultury. [viděno na DVD z půjčovny Radost]
