MILK (Gus Van Sant, 2008)

MILK, stejně jako Soderberghův LIBERACE!, kráčí ve stopách v Hollywoodu přelomové „takové normální homosexuální romance“ I LOVE YOU PHILIP MORRIS od Glenna Ficarry a Johna Requy; ta na rozdíl od výše jmenovaných filmů šla dále, postelovými scénami počínaje, a v Americe horko těžko našla distributora. Sám Gus Van Sant filmem navazuje na svá divácky nejvíce přátelská díla a homosexuálního hrdinu obsazuje do šablony životopisného filmu (příběh těžkých začátků, triumfu a smrti), podobně jako Soderbergh vsadil homosexuála do šablony filmů ze zákulisí šoubyznysu (příběh kariérního růstu a pádu). Výsledkem není subverze, ale normalizace: i homosexuálové mají právo na „růžovou“ romantiku.

Oba filmy jsou formálně konvenční a řemeslně protřelé, naplňují hollywoodské zadání dokonale vyhlazeného vyprávění. V rámci „objektivně vyváženého“ portrétu má sice Santův hrdina stíny (sklony k populismu, manipulaci, asertivnosti etablované menšiny), ale ty pohltí smrt a sentiment – kýč jeho odkazu (pochod se svíčkami) a klišé „citových“ leimotivů (slabost pro operu, předtucha nedožitých padesátin), kterými scénárista fabrikuje k hrdinově veřejné tváři tu intimní, k všednosti věčnost. Jeho kulturnímu a politickému sokovi scénář sice ústy hrdiny přizná psychickou zranitelnost („strach a stres“), ale i díky nevýraznému hereckému výkonu se postava zúží na svůj tělesný obal – fakt, že se stal vrahem hrdiny. Je odsunutý na okraj filmu (a s ním i hrdinova implicitní spoluvina na své smrti). [viděno na ČT]