I po shlédnutí většiny filmů z britského období Alfreda Hitchcocka dle mého platí, že své nejlepší filmy natočil Mistr až v Americe, rozlehlém a do značné míry abstraktním prostoru, očištěném od provinčnosti, charakterových pitoreskností a akcentů jeho rodné Anglie.
Níže uvádím šest filmů, které z tohoto období považuji na nejlepší, po třech němých a zvukových (němá verze JEJÍ ZPOVĚDI je lepší té zvukové). Velkou část Hitchcockových filmů do poloviny 30. let pokládám spíše za cvičební; často to působí tak, že si v daném filmu vyzkoušel jeden či dva stylistické a tématické prvky (např. téma neprávem obviněného „podezřelého“ muže v PŘÍŠERNÉM HOSTOVI, manželská nevěra ve filmu CO MOŘE POHLTÍ, morální aspekty vraždy v TAJNÉM AGENTOVI, resp. subjektivní kamera v ROZMARECH BOHATÉ ŽENY, možnosti zvuku v PROCESU MARY BARINGOVÉ nebo dvouexpozice ve SVĚTOVÉM ŠAMPIÓNOVI).
Nástup zvuku Hitchcockův vývoj do jisté míry zabrzdil a své trpělivé pokusy s možnostmi filmu, včetně omylů, začal plně zúročovat – převádět v syntézu – ve filmech z konce britského období. 39 SCHODŮ je z těch britských nejzábavnějším a nejdynamičtějším filmem (doslova jízdou), navíc vládne nejpřesvědčivější hitchcockovskou blondýnou (Medeleine Carrollová, viz foto), SABOTÁŽ je pravděpodobně filmem nejlepším a nejhlubším (filmem o filmu) a v MLADÉM A NEVINNÉM dovedl nejdále svůj koncept dvou stránek ženskosti – ženy slepice (často brýlaté, jako svědkyně „vraždy“ ve filmu) a ženy jako nositelky spásy.
SVĚTOVÝ ŠAMPIÓN (1927)
ROZMARY BOHATÉ ŽENY (1928)
JEJÍ ZPOVĚĎ (1929)
39 SCHODŮ (1935)
SABOTÁŽ (1936)
MLADÝ A NEVINNÝ (1937)
