Festivalové cyniky, kteří ještě náhodou nezapomněli na antibushovskou volební agitku Michaela Moorea nebo měli tu smůlu a viděli loňský vítězný film z Karlových Varů, určitě povzbudí, že Zlatou palmu v Cannes dostal možná nejlepší, každopádně kritikou nejlépe hodnocený ze soutěžních filmů (zde je sumář známek francouzské kritiky).
Vítěz pochází z Rumunska a kritický konsensus (nejen místních odborníků) byl skutečně drtivý. Druhým obecně nejvíce chváleným filmem byli noví a údajně velmi krvaví bratři Coenové. Mezi další dobře hodnocené filmy patří jihokorejské melodrama, novinky od Sokurova a Van Santa [film má být lepší než Van Santovy poslední pokusy o umění v Americe, snad je to pravda] nebo tato (ano, další) černobílá animace. Francouzská kritika, jež má na rozdíl od zaocenánských kolegů větší pochopení pro žánrový Hollywood, pak pochválila i Finchera a Jamese Graye [slovy kritika Dennise Lima "jednoho z mála opravdových klasicistních režisérů v Americe" a přitom tvůrce pouhých tří filmů, cinefilům doporučuju tento kus].
Kontroverze svými novými filmy dle očekávání vyvolali Rakušan Seidl a Mexičan Reygadas [ten se ve svém třetím filmu, údajně ne úplně přesvědčivě, snaží proměnit z mizantropického bad-boye ve spiritualistu v dreyerovské tradici]. Rozpaky si vysloužil do Ameriky přesazený Wong Kar-wai, vyložené jako zklamání se jeví noví Béla Tarr a mladý ruský tvůrce u nás uvedeného NÁVRATU. Novým Kim Ki-dukem francouzská kritika zametla, ta americká o něm prakticky nemluvila.
Když pominu soutěžní sekci, ve Varech bych letos zatraceně rád viděl velmi volný remake ČERVENÉHO BALÓNKU od tchajwanského mistra Hou Hsiao-hsiena, screwball komedii Abela Ferrary (prý dlouho jeho nejlepší film) s Asií Argento v hlavní roli a nebo návrat Harmony "Gumma" Korineho, který slibuje dvojníka Michaela Jacksona a surfující jeptišky.
Žádné komentáře:
Okomentovat